CHARAKTERISTIKA: Od tohoto muže nelze očekávat, že vám při prvním setkání odhalí duši. Nikdy se nesvěřuje neznámým lidem a o některých věcech nevědí ani jeho nejlepší přátelé. A nachází-li se právě v jedné ze svých protivných nálad, nemusíte být zrovna dychtiví ho poznat. Ale nevzdávejte se tak snadno a zkuste to znovu. Umí být rozmarný a sukničkář, ale i citlivý a věrný. Jeho zamračené čelo může bez výstrahy rozjasnit něžný úsměv. Jeho mrzuté stížnosti a strohé chování se mohou pomalu proměnit v něžný tón a potom se ozve potlačovaný smích nebo hlasitý, veselý chechtot. Když je smutný a zadumaný, vzbuzuje v ostatních chuť ho obejmout a zahnat jeho melancholii. Když se blýskne svým důvtipem a intuitivní myslí, je snadné hledět na něj s posvátnou bázní. Jeho obezřelost některým imponuje. Jeho pesimismus pro změnu většinu deprimuje. Během i mezi jednotlivými svými náladami je však stále jen sám sebou. Jeho povaha se neodchýlí od své základní formy navzdory měnícím se výrazům tváře. Je proto dobré mít na paměti, že i když se Markovo chování může zdát neurvalé a povýšené, jeho srdce je měkké a tak plné náklonnosti a citu, že si často připadá příliš zranitelný. V takovém případě se stáhne do své ulity a na chvíli je bezpečný před vlastními emocemi. I když není upovídaný, do jisté míry by bylo možné jej považovat za kouzelníka se slovy. V psaném projevu tedy. Právě dopisy a vzkazy nejčastěji využívá, pokud chce někomu sdělit cokoli osobnějšího, neboť v přímém kontaktu mu slova občas až příliš popletou emoce.

​

​

HISTORIE:  Na Markově narození a dětství nebylo nic neobvyklého. Tenhle jedináček, trochu rozmazlovaný, pocházející ze rodiny s policejní tradicí měl již od útlého dětství jasno. Bude vojákem z povolání, stejně jako jím je jeho otec, jako jím byl jeho dědeček, a pradědeček a… Jeho rodina zkrátka v žila po celém Washingtonu již mnoho generací a ani jedna z nich doposud nevynechala službu veřejnosti. Malý Mark tak vyrůstal v rodinném kruhu obklopený vším, co si může dítě přát. Milující matka, přísný, ale spravedlivý otec a laskaví prarodiče se postarali o naprosto spokojené první roky jeho života. On sám byl přitom dost otevřený na to, aby netrpěl nedostatkem přátel a dost disciplinovaný na to, aby bez potíží zvládal školní povinnosti. S tím jak rostl se postupně, až s překvapivou cílevědomostí, zaměřil na studium vojenské akademie. Samozřejmě čas od času přišlo vyrušení v podobě nejrůznějších oslav, večírků, prvních lásek i zklamání. To vše se ho ale dotýkalo spíše povrchově, zdálo se, jako by se po každé prohře, kocovině nebo rozchodu jen oklepal a vzešel z nich znovu se zcela čistým štítem. Navíc tahle služba vlasti s sebou nesla, krom jiných, i jednu podstatnou výhodu - žádné studenstké půjčky a tedy ani žádný dluh, který by se s ním táhl do dospělosti. Tak jak se dalo očekávat, postupně lezl po řebříčku hodností, procházek výcviky i zahraničními misemi. Nacházel nové přátelé, aby občas nějakého ztratil, ať už díky psychickým potížím způsobených válkou, nebo díky válce samotné. Těžko říci, jestli by se dokázal na hodnost poručíka vypracovat během pár let sám, nebo pomohlo jméno jeho otce. Jisté je jen to, že Mark měl před sebou docela slibnou budoucnost plnou státního platu, dobrého zdravotního pojištění a nejednoho benefitu. Tedy dokud se on sám málem nestal jedním z těch, kteří se nevrátili ze zámoří. Stahovali se tenkrát ze základny, kterou již nadále nemohli bránit proti postupujícím nepřátelským silám, když nákladní auto ve kterém jeli zasáhla raketa. Vlastně měl ještě štěstí, když vyvázl jen s několika vnitřními zraněními a zlomeninami. Léčba trvala několik měsíců, včetně převozu zpět domů, během kterých se Jane, jeho tehdejší partnerka, rozhodla, že nebude riskovat zasnoubení s někým, kdo by mohl zemřít dřív než sama získá armádní výhody jako manželka aktivně sloužícího vojáka. Dala mu ultimátum jednoho týdne do kterého chtěla svatbu a on... jí prostě nedokázal zavolat zpět. Pak už se neukázala. Darla, Markova matka ho prosila, aby se armádní kariéry vzdal ale on, částečně ještě nejen fyzicky pochroumaný, nemohl. Právě přišel o jednu z věcí ve svém životě, které považoval za jisté a nedokázal se rozloučit s další. Proto se vrátil, po dohodě s velením. Se stejnou hodností, jen na jinou pozici. Prý dočasně. Není si jistý, jestli to, že je to dočasné nemá věřit generálovi nebo spíše sám sobě. Zatím je to tak druhým rokem a protože má najednou více volného času než si kdy dokázal představit, rozhodl se že už je na čase udělat něco pro to, aby zapomněl nejen na aktivní vojenskou službu, ale i na Jane.